Taky se vám zdá, že internet doslova přetéká hromadou různých doporučení o zdravé výživě…? 🙂 A že už je v podstatě nemožné se v tom vyznat? Naprosto to chápu, taky mi trvalo se v tom zorientovat. Už nějakou dobu je mou filozofií návrat k přirozenosti a intuitivně jsem tušila, že naši předci věděli moc dobře, jak se mají stravovat, aniž by k tomu potřebovali vědecké studie.
A právě Výživa a fyzická degenerace od Westona Price dokumentuje výzkum domorodých kultur a jejich tradiční stravu po celém světě. Která jim, jak se dozvíte níže, velmi prospívala! Vypadá to, že jsme se jaksi odklonili od určité přirozenosti a trochu jsme se v tom ztratili.
Proto jsem se pro vás rozhodla připravit tohle (docela dlouhé :D) shrnutí celého výzkumu, ve kterém můžete načerpat moudrost našich předků a udělat si ve výživě konečně jasno.
Tak se do toho pustíme! 🙂
Weston A. Price byl americký zubař, který žil v letech 1870–1948. Během své lékařské praxe zaznamenal u svých pacientů velký nárůst zubních kazů, deformací čelisti a dalších zdravotních problémů. Všiml si, že tyto problémy narůstaly i přes správnou zubní hygienu a dobrou péči o zuby. Tato zkušenost ho přiměla přemýšlet o tom, co vlastně ovlivňuje zdraví zubů, když zubní hygiena nepřinášela očekávané výsledky.
Při hledání odpovědí na tuto otázku si Weston všiml, že tradiční populace, které neměly přístup k moderním potravinám ani k moderním metodám zubní péče, měly zuby ve skvělém stavu. Tato skutečnost ho inspirovala k tomu, aby provedl výzkum domorodých kultur a dozvěděl se více o tom, jak žijí a co dělají jinak než tehdejší moderní společnost.
Během svých cest dospěl k závěru, že pro správný vývoj a zdraví zubů je klíčová přirozená nezpracovaná strava s adekvátním obsahem vitamínů a minerálů. Svoje poznatky shrnul právě do knihy Nutrition and Physical Degeneration (Výživa a fyzická degenerace), která vyšla v roce 1939.
Weston zahájil svůj výzkum v roce 1931, kdy začal cestovat po různých částech světa, aby studoval tradiční (nejen) stravovací návyky domorodých kultur a jejich vliv na zdraví. Tento výzkum trval až do roku 1939.
Načasování tohoto výzkumu nemohlo být lepší, protože přesně na přelomu 19. a 20 století začínalo docházet k postupnému šíření průmyslově zpracovaných potravin do různých částí světa – především šlo o masový prodej bílé mouky a bílého cukru na globálním trhu.
Vzhledem k tomu, že v té době nebyla infrastruktura ani zdaleka tak pokročilá jako je dnes a do spousty koutů světa bylo dost obtížné se dostat, tak měl Weston unikátní příležitost vyhledat komunity lidí, které na tuto průmyslovou stravu zatím ještě nepřešly.
Weston Price při svém výzkumu využíval osobní pozorování každodenního života domorodých obyvatel, měřil jejich fyzické atributy (šířku čelisti, fyzickou kondici, proporce těla) a vyšetřoval jejich zuby. Odebíral také vzorky slin pro chemické rozbory a analyzoval tradiční potraviny, aby určil jejich přesnou nutriční hodnotu. Pro lepší srovnání dokumentoval domorodce fotografiemi, zejména jejich zubů, a porovnával ty, kteří jedli přirozenou stravu, s těmi, kteří již přešli na moderní způsob stravování.
Pojďme se tedy podívat na to, o jaké komunity se jednalo:
Westonova první výprava směřovala za obyvateli izolovaných švýcarských vesnic, jako je Lötchentalské údolí, které se nachází ve výšce 1600 m n. m. Tito lidé byli geograficky odříznuti od moderního světa kvůli horským terénům, takže jejich strava byla prakticky neměnná po mnoho generací.
Weston se tam během cca 3 měsíců svého pobytu zaměřil na stravovací návyky, životní styl a celkové zdraví místních obyvatel. Všichni měli vynikající fyzickou kondici a byli odolní vůči nemocem. Pod jeho rukama prošlo celkem 4000 zubů a z toho jen 0,3 % bylo napadeno zubním kazem.
Jejich stravování bylo založené na celozrnném žitném kváskovém chlebu, mléčných výrobcích, masu a přírodních tucích (máslo, sádlo). Pěstovali si čerstvou zeleninu a ovoce, které doplňovaly jejich jídelníček. Zásadní také je, že pokrmy byly připravovány tradičním způsobem jako je fermentace, máčení a sušení.
V modernizovaných oblastech Švýcarska, kde Weston také prováděl svůj výzkum, už ale lidé neoplývali tak pevným zdravím. Zubní kazy v těchto oblastech byly naprosto běžné.
Další evropskou destinací byly ostrovy Vnější Hebridy, které leží severozápadně od Skotska. Weston se zaměřil především na potomky původní gaelské populace. O jejich výborném zdraví se v té době vyprávěly příběhy, o čemž se Weston i sám přesvědčil.
Potomci prvních Skotů žili v nehostinném prostředí, kde nerostou téměř žádné stromy a půda je pokryta převážně rašelinou. Žili v malých doškových domech, které byly hodně skromné a poskytovaly základní přístřeší před nehostinnými podmínkami. V centru domu bylo ohniště, kde se vařilo a kolem kterého se shromažďovala celá rodina.
Kvůli drsnému místnímu podnebí byla jejich strava založena pouze na rybách, mořských plodech, ovsu a velmi omezeném množství rostlinných potravin.
Ti Gaelové, kteří se stravovali tímto způsobem neměli téměř žádné zubní kazy, měli silnou imunitu a dobrou fyzickou zdatnost. V modernějších částech ostrovů už se ale konzumovaly průmyslově zpracované potraviny jako bílý chleba, marmelády, slazené šťávy atd. U této části populace už se vyskytovaly zubní kazy ve velké míře.
Weston samozřejmě nemohl ve svém výzkumu opomenout Eskymáky, kteří představují solidní vzorek doby kamenné. Vydal se tedy do nejvíce izolovaných skupin, které tehdy žily v severní Aljašce a severní Kanadě.
Dle Westonových výzkumů měli Eskymáci výborně vyvinuté zuby i čelisti bez jediné známky zubních kazů. Byli neskutečně fyzický zdatní a imunní vůči nemocem. Děti, které tam Weston zkoumal, dokonce ani neměly žádné problémy s prořezáváním zubů, jako je u moderní civilizace naprosto běžné.
Jejich strava byla vlivem drsných podmínek založena hlavně na masu a tucích – lovili tuleně, mrože, velryby, polární medvědy a soby. Během letní sezóny měli také k dispozici bobulovité ovoce, mořskou řasu kelp a mleté ořechy, které si skladovali do zásoby na zimu.
Jakmile se ale Weston potkal s Eskymáky, kteří vyměnili svou tradiční stravu za moderní potraviny, rozvinuly se jim zubní kazy stejně jako lidem na moderních potravinách. To ale není jediné, co se po přechodu na nový jídelníček změnilo. Modernizovaným Eskymákům se taky začal proměňovat tvar obličeje a stavba těla – užší čelisti a tím pádem křivé zuby, které se nevejdou do úst.
Zajímavost:
V Americe Weston strávil asi 2 měsíce a během této doby navštívil indiánské kmeny Vysokých plání (Sioux, Cheyenne), severozápadní kmeny (Kwakiutl, Tlingit), jižní kmeny (Seminolové, Cherokee) a jihozápadní kmeny (Navajo, Hopi).
Po vyšetření těchto domorodých obyvatel Weston zjistil, že míra zubních kazů dosahovala jen 0,7 %, jejich čelisti byly dobře stavěné a byli ve výborné fyzické kondici.
Jejich stravování (v závislosti na regionu) bylo založené na masu (jelen, bizon, drůbež, ryby…), mléčných výrobcích, másle a sádlu, ovoci, divoké zelenině a ořeších. Jedli také plodiny jako je kukuřice, fazole, rýže a dýně (původní odrůdy, ne GMO).
Kromě návštěvy žijících indiánských kmenů Weston také zkoumal staré kosterní pozůstatky původních obyvatel Ameriky. Zjistil, že tyto kostry neměly žádné známky deformace (např. artritida), čelisti byly dostatečně široké, aby se tam vešly všechny zuby a nenašel téměř žádné zubní kazy. Dokonce i starší jedinci měli stále většinu svých zubů.
Další zastávkou na Westonově výpravě byly tichomořské ostrovy jako Fidži, Nové Hebridy a Šalamounovy ostrovy. Tamní izolované populace Melanésanů měly (jak jinak) výbornou fyzickou kondici, silné a zdravé zuby s minimálním výskytem kazů a stejně jako u jiných tradičních kultur vykazovaly dobře vyvinuté čelisti a rovné zuby.
Melanésané se živili přírodními potravinami z místního prostředí: ryby a mořské plody, kokos, tropické ovoce a zelenina, ořechy a semena. Žili v souladu s přírodou a jejich životní styl zahrnoval hodně fyzické aktivity.
Negativní vliv modernizace: stejně jako u všech předchozích domorodých obyvatel se i tady misionáři z Evropy snažili domorodým populacím postupně vnutit návyky moderní civilizace. Byli hlavními prostředníky pro přísun průmyslově zpracovaných potravin.
Díky tomu měl Weston možnost zjistit, že pevné zdraví není pro domorodé populace samozřejmostí. Jakmile totiž původní Melanésané přešli na průmyslově zpracované potraviny (rafinovaný cukr, bílá mouka, konzervy atd.), jejich zdraví se výrazně zhoršilo. Prudce stoupl výskyt zubních kazů, jejich čelisti se začaly zužovat a stali se náchylnými k nemocem včetně infekcí a degenerativních onemocnění, která nebyla v těchto komunitách běžná.
Tyto populace obývaly Havajské ostrovy, Markézy, soustroví Tuamotu včetně Tahiti, Cookovy ostrovy a Tonganské ostrovy. Na těchto ostrovech už v té době zbylo jen pár tisíc obyvatel žijících tradičním způsobem života.
Jejich strava byla založená hlavně na rybách a mořských plodech, kořenové zelenině, kokosech a ovoci. Tito jedinci byli zdraví, silní a fyzicky zdatní. Měli dobře vyvinuté čelisti a skoro žádné zubní kazy.
Většina Polynésanů v té době už ale přešla na moderní stravu, což vedlo k výraznému zhoršení jejich zdraví oproti izolovanějším obyvatelům. Nejvíc očividné to bylo u rodin, kde rodiče měly ještě typický tvar obličeje a dobře vyvinuté zuby a jejich děti, které vyrůstaly na zpracované stravě, měly užší a delší obličeje, úzké nosní dírky, které člověka nutí dýchat pusou místo nosem a taky ustupující bradu. Začali být také náchylní na tuberkulózu, která se u domorodců předtím nevyskytovala.
Během expedice Afrikou Weston procestoval cca 10 000 km a dostal se do kontaktu asi s třiceti různými kmeny. Patřili mezi ně Masajové, Kikujové, Kiambu, Wakamba, Luo, Muhima, Watusi a mnoho dalších.
Kmen Masajů Weston označil za jeden z nejodolnějších a nejvíc fyzicky vitálních. Nenašel se u nich totiž jediný zubní kaz – měli perfektní zuby, širokou čelist a netrpěli na žádná civilizační onemocnění. Jejich odolnost ale nespočívala v rase (jak se mnozí domnívali), což si Weston potvrdil u případů, kdy i tito jedinci po přechodu na moderní stravu začali trpět na zubní kazy a další degenerativní onemocnění.
Strava Masajů byla založena na mase, mléku a krvi jejich dobytka. Další kmeny měly v jídelníčku obsaženy sladké brambory, obiloviny, banány, mléčné výrobky a maso.
Kdekoliv ale Afričané přešli na moderní potraviny, tam se začaly objevovat stejné civilizační nemoci jako v moderní společnosti.
Na obrázku níže si všimněte chlapce, jehož tvar obličeje trochu připomíná obličej šimpanze. Podle Price se nejedná o typický rys Afričana, ale o deformaci zubních oblouků a propadnutí střední části obličeje:
V roce 1936 se Weston vydal do Austrálie zkoumat původní Aboridžince, kteří jsou považováni za jednu z nejstarších civilizací na světě. Až do příchodu Evropanů žili tito domorodci izolovaně, měli tedy možnost žít dlouho tradičním způsobem života bez zásahu moderních vlivů.
Měli výborně stavěné tělo včetně širokých zubních oblouků a zdravých rovných zubů. I staří domorodci stále měli všechny zuby i vlasy. A to i přesto, že žili v nehostinných podmínkách australské buše, kde skoro neprší a ostatní živočichové a rostliny tam přežívají velmi těžko. Weston u nich taky zaznamenal výborný zrak – byli schopni vidět zvíře až na 2 km a také hvězdy, které jsou normálně viditelné jen přes teleskop.
Domorodci ve vnitrozemí se živili masem (klokani, hlodavci, ptáci včetně vajíček), kořeny, stonky, drobným ovocem a semínky trav. Na pobřeží se jejich strava skládala hlavně z mořských živočichů včetně dugonga (mořská kráva), měkkýšů a mořské trávy.
I tady byl už v té době znatelný vliv západu a hodně Aboridžinců bylo shromažďováno do rezervací, kde byli závislí pouze na moderní stravě. Tam došlo k bodu zlomu a začaly se u nich projevovat stejné deformace, jako u civilizovaného člověka – úzké zubní oblouky a křivé zuby, zubní kazy a nízká odolnost vůči nemocem.
Za svůj výzkum Weston vypozoroval, že kdykoliv domorodci kombinovali živočišnou stravu (především mořskou) s rostlinami včetně kořenů, zeleniny a ovoce, těšili se výbornému zdraví. Proto si pro výzkum tentokrát vybral skupinu obyvatel žijících v tropickém a subtropickém podnebí, kde hlavním zdrojem stravy byly mořští živočichové.
V Torresově úžině na několika ostrovech (dnešní Torresův průplav) navštívil domorodé Papuánce, Novoguinejce, Mobuiahy, Arakuny, Kendaly a Jonkae. Izolovaní domorodci se živili stravou založenou primárně na darech moře, suchozemských zvířatech, tropickém ovoci a divoké zelenině. Měli skvělou fyzickou kondici a byli výborní plavci. Nevyskytovaly se u nich téměř žádné zubní kazy ani civilizační onemocnění.
Weston zmiňuje, že těžko bychom hledali šťastnější a spokojenější obyvatele než ty, kteří žili v této oblasti. Kromě fyzického zdraví prý působili velmi klidně a vyrovnaně a neexistoval mezi nimi žádný zločin.
Jakmile ale tito domorodci přešly na importované potraviny, začaly se u nich objevovat různé deformace – úzké zubní oblouky, vystouplé špičáky, zubní kazy, náchylnost na nemoci atd.
Další zastávkou byl Nový Zéland, kde se Weston zaměřil na Maory žijící na Severním ostrově. Díky svojí fyzické dokonalosti je Weston označil za naprosto dokonalé. Dokud nepřešli na moderní stravu, byli imunní vůči civilizačním onemocněním všeho druhu včetně zubních kazů.
Jejich strava se skládala především z ryb a mořských plodů, dále z ovoce a zeleniny, divokých zvířat (ptáci), obilovin, sladkých brambor, kořenů, ořechů a mléčných výrobků.
Cílem Westonova výletu do Peru bylo studovat potomky staré andské civilizace. Tyto domorodé obyvatele navštívil v oblasti u jezera Titicaca a u náhorních plošin v jižním Peru.
I u těchto lidí Weston opět zaznamenal výbornou fyzickou kondici, silnou imunitu, velmi nízký až téměř žádný výskyt zubních kazů a dobrý vývin čelistí, který umožňoval, aby se do pusy vešly všechny zuby (včetně osmiček, které se dnes standartně trhají :-)).
Jejich typická strava se skládala z brambor, kukuřice, quinoy, mléčných výrobků, vajec a masa (hlavně ryb) v závislosti na oblasti, kde žili.
Jakmile někteří obyvatelé tradičních populací přešli na moderní stravu, zhoršil se jejich zdravotní stav na úroveň civilizovaných lidí. Výrazně totiž snížili příjem živočišných potravin, což se projevilo menší fyzickou kondicí a začali se u nich objevovat zubní kazy i přesto, že ještě jejich prarodiče na tyto neduhy vůbec netrpěli.
Poznatky, které Weston nasbíral během svých cest vyhodnocoval těmito způsoby:
1. Interpretoval údaje z hlediska moderních znalostí – porovnával obsah živin v potravinách tradičních populací s obsahem živin v potravinách moderní civilizace s ohledem na naše biologické potřeby (tzn. jaké živiny jsou zásadní pro správné fungování):
2. Price poté aplikoval tyto poznatky na moderní problémy civilizované populace:
Jak už jste asi pochopili z celého textu (pokud jste došli až sem :-)), Price považoval správnou výživu za naprosto klíčovou pro zdraví (nejen) zubů.
Konvenční teorie o příčině zubního kazu tvrdí, že zodpovědnost za ně nesou cukry a škroby, které se usazují na zubech. Ty mají podporovat růst bakterií, které přispívají ke vzniku kazu. Proto se jako prevence doporučuje správné čištění zubů. To ale nevysvětluje fakt, že spoustu lidí trpí na zubní kazy i přes správnou péči o zuby. Technicky totiž ani není možné udržet zuby v takové čistotě. Domorodé kmeny měly v podstatě neustále „špinavé“ zuby a nijak se nesnažily je čistit. Přesto neměly žádné zubní kazy.
Podle Price se s adekvátním zlepšením stravy může zahojit i kaz. Je k tomu ale potřeba mít správné chemické složení slin – pokud toho člověk docílí, dochází pak skrz sliny k zamezení růstu bakterií a poškozená zubovina se může ze slin mineralizovat procesem podobným petrifikaci (zkamenění, ztvrdnutí).
Z rozboru slin svých pacientů Price zjistil, že všichni opravdu měli nedostatek vitamínů a minerálů, které jsou potřebné pro zdravý ústní mikrobiom. Po přechodu na Pricem doporučenou stravu se podařilo mnoho pacientům kazy zastavit nebo úplně zahojit.
Weston Price si během svého výzkumu uvědomil, že genetické dispozice nejsou jediným faktorem, který ovlivňuje zdraví člověka. Na základě svých pozorování u domorodých populací, které po generace neznaly civilizační nemoci, ale po zavedení moderní stravy u nich došlo k dramatickému zhoršení zdravotního stavu, Price dospěl k závěru, že strava hraje klíčovou roli nejen v prevenci nemocí, ale i ve vývoji člověka.
Začal se proto více zabývat prenatálním a postnatálním vývojem a spolupracoval s řadou vědců, kteří studovali vliv výživy na zvířata. I u nich se zjistilo, že kvalita stravy obou rodičů před početím je zásadní pro zdraví plodu. Nevyvážená strava, chudá na potřebné živiny, může mít za následek různé vývojové poruchy. Price věřil, že klíčem ke zdravému potomstvu je dostatečný příjem výživných potravin, zejména vitamínů rozpustných v tucích a minerálů.
Příklady výzkumů:
Domorodé kmeny tuto znalost měly, aniž by potřebovaly provádět jakékoliv výzkumy. Například Indiáni dobře věděli, jak zásadní je pro správný vývoj plodu zajistit matce i otci dostatek živin. Proto byly vnitřnosti a další vysoce výživné potraviny přednostně podávány těhotným ženám, matkám a dětem, aby zajistili jejich optimální zdraví a růst.
Zároveň Indiánům bylo známo, že je potřeba chránit ženy před reprodukční zátěží, proto si muži odepírali styk se ženou během těhotenství i kojení. Také se snažili držet věkový rozdíl mezi dětmi alespoň 2,5 – 3 roky, aby se žena stihla dostatečně zregenerovat před dalším těhotenstvím, které je pro organismus velmi náročné.
Zajištění kvalitních živin je naprosto esenciální jak pro správný vývoj plodu, tak pro porod a následný vývoj dítěte. Celou architekturu těla určuje zdraví obou zárodečných buněk (vajíčko a spermie) v čase jejich spojení. Což znamená, že velmi záleží na výživě jak matky, tak otce.
Weston Price v tomto výzkumu došel na svou dobu k naprosto revolučním závěrům a je trochu překvapivé, že se tyto poznatky doposud téměř vůbec neberou v potaz. (Kdy vám zubař naposledy řekl, že musíte jíst celistvou stravu v organické kvalitě, abyste předešli zubnímu kazu? :-))
Vzhledem k tomu, že Price byl svědkem degenerace u všech zkoumaných domorodých národů, které přešly na moderní zpracované potraviny, vliv kvality stravy na naše zdraví se vůbec nedá zpochybňovat. (I když já věřím, že kromě stravy na naše zdraví mají vliv také další faktory jako prostředí, způsob myšlení, pohyb a světelná hygiena, což domorodci přirozeně dodržovali, protože byli dokonale propojeni s přírodou. :-))
Weston Price zjistil, že moderní potraviny ztratily výživovou hodnotu kvůli dvěma hlavním faktorům: průmyslovému zpracování a vyčerpání půdy.
Průmyslové postupy jako je rafinace (cukru a mouky), pasterizace mléka, chemické konzervanty a odstraňování klíčových živin pro větší trvanlivost produktů vede k nízké až nulové výživové hodnotě těchto potravin. Balené potraviny prochází velkými proměnami nejenom během zpracování, ale i během doby, kdy leží v regálech – ztrácí vitamíny a minerály už po 2 týdnech skladování.
Vlivem průmyslové revoluce také vzniklo konvenční zemědělství, které se soustředí na maximalizaci výnosů pomocí mechanizace a používání syntetických hnojiv a pesticidů. Tento přístup vedl k vyčerpání půdy, protože ztrácí organickou hmotu a minerály nezbytné pro zdravý růst plodin. Dříve se zemědělci spoléhali na přirozené cykly, hnojení půdou bohatou na živiny a střídání plodin, což udržovalo půdu v rovnováze.
Výzkum Westona Price ukázal, že strava hraje klíčovou roli v udržení zdraví, a jeho poznatky jsou dnes aktuálnější než kdy jindy. Pravděpodobně totiž zachytil počátky degenerace lidstva a identifikoval jeden z hlavních faktorů ovlivňujících nárůst civilizačních onemocnění – přechod na průmyslově zpracované potraviny.
Kdo jste dočetli až sem, tak klobouček dolů! A děkuju za vaši pozornost. 🙂 I tak jsem zdaleka nezmínila všechno zajímavé, co se v knize můžete dočíst. Ale jako základ k pochopení, co je opravdová výživa to úplně stačí.