Nejlepší multivitamín: Játra

Dnešní vyčerpání půdy a tím pádem i menší obsah vitamínů, minerálů a stopových prvků v potravinách (a to i v těch bio nebo farmářských) vede k tomu, že nám tyto živiny v těle chybí a musíme se tak v určitých případech uchylovat k suplementaci.

Z mého pohledu je ale suplementace docela oříšek – jak z hlediska výběru opravdu kvalitních produktů, tak z hlediska vzájemné synergie jednotlivých živin, které separátně vyextrahované (a obzvlášť v syntetické podobě) nemusí fungovat tak, jak si představujeme. Proto se vždy přikláním k variantě získat vše potřebné z přirozené stravy. Příroda to má totiž, ať chceme nebo ne, vždy lépe vymyšlené. 🙂

A přesně proto existuje potravina, která je tak nabitá živinami, že bychom takový doplněk stravy horko těžko hledali – ano, jsou to vážně játra. Játra patří mezi nejstarší konzumované potraviny lidskou populací a po staletí byla považována za významný zdroj výživy. Celkově obsahují mnohem více živin na gram než kterákoliv jiná potravina.

A čím jsou tedy tak výjimečná?

• Skvělý zdroj kvalitního proteinu
• Obsahují všechny vitamíny skupiny B – zejména tedy vitamin B12 – nezbytný pro tvorbu červených krvinek
• Jeden z nejlepších zdrojů kyseliny listové
• Obsahují vysoce využitelnou formu železa a další stopové prvky jako zinek, chrom, měď
• Obsahují koenzym Q10, který je obzvlášť důležitý pro kardiovaskulární funkce
• Obsahují puriny, které slouží jako prekurzory pro DNA a RNA
• Nejkoncentrovanější přírodní zdroj vitaminu A (retinolu), který se podílí na celé řadě procesů v těle – správná recyklace železa (tzn. zásadní u anémie!!!), zdraví očí, tvorba buněk a tkání, imunitní funkce, reprodukce, stavba kostí a zubů, činnost všech hormonů…
• Faktor proti únavě – vědou dosud neidentifikovaný, něco v játrech prostě oddaluje vyčerpání/únavu (zajímavé hlavně pro sportovce)

Historie

Historie konzumace jater sahá až do pravěku, kdy lovci a sběrači konzumovali vždy celé tělo ulovených zvířat, včetně vnitřních orgánů. V mnoha starověkých kulturách byla játra považována za delikatesu a často byla konzumována náčelníky a šamany během rituálů a slavnostních příležitostí.

U nás Evropě jsou játra po staletí základem mnoha regionálních kuchyní. Pokrmy jako Foie Gras ve Francii, Fegato alla Veneziana v Itálii, Leberkäse v Německu, Haggis ve Skotsku nebo naše játrová paštika a játrové knedlíčky jsou toho důkazem.

V moderní době se ale konzumace jater výrazně snížila – hlavně v naší západní společnosti se často upřednostňuje svalové maso před orgány. Je to hezky vidět i na ceně jater (a to i v bio kvalitě), která je mnohonásobně nižší než u masa.

Těžko říct, proč k této změně vlastně došlo. Osobně bych tipovala, že na to má velký vliv moderní způsob života. Dnes málokdo z nás má vlastní hospodářství, abychom si vůbec dokázali představit, co za celým procesem toho jednoho balíčku masa vlastně je. Dřív bylo naprosto běžné, že si rodina chovala vlastní zvířata, která pak sama zpracovala pro svou potřebu. Tím pádem byla naprostá samozřejmost zpracovat všechny části zvířete tzv. „nose to tail“. Jednak z hlediska praktického – využít na maximum, co zvíře poskytuje a druhak také z důvodu velké výživnosti orgánů, kostí (na vývary) a dalších částí zvířete. Což je něco, co naši předkové věděli naprosto intuitivně.

Výzkum doktora Westona Price

Doktor Weston A. Price, americký zubař a průkopník v oblasti výživy, podnikl v 30. letech 20. století výzkumné cesty po celém světě, aby studoval stravovací návyky tradičních domorodých kultur. Ve své knize „Výživa a fyzická degenerace“ (Nutrition and Physical Degeneration) zdokumentoval svá pozorování, jak strava bohatá na živiny ovlivňuje zdraví a fyzickou kondici.

Price zjistil, že mnoho tradičních kultur považovalo vnitřnosti, včetně jater, za klíčovou součást stravy. Například mezi domorodými kmeny v Africe, u Inuitů v Arktidě, Indiánů v Americe a u mnoha dalších populací byly játra a další orgány pravidelně konzumovány a ceněny pro své vysoké nutriční hodnoty. Tyto kultury velmi dobře věděli, že vnitřnosti jsou nejvýživnější částí zvířete a jaký je jejich efekt na sílu, plodnost a celkové zdraví.

Price pozoroval, že tyto populace měly nižší výskyt zubních kazů, lepší vývoj čelistí a zubů, a celkově lepší zdravotní stav ve srovnání s populacemi, které přešly na západní stravu bohatou na zpracované potraviny. Ve své práci často zmiňoval příklady, kdy lovci po úspěšném lovu jako první snědli játra a další orgány, což bylo považováno za zvláštní poctu a zároveň za způsob, jak zajistit maximální nutriční příjem. Tyto tradiční kultury také přednostně podávaly játra budoucím matkám a těhotným ženám, protože věděli, že poskytují živiny nezbytné pro dobrý vývoj dítěte.

Obava z toxicity jater

Navzdory historicky rozšířené tradici konzumace jater a vědeckým poznatkům o jejich benefitech, konvenční výživové směry varují před jejich konzumací. Argumenty proti pramení z obav, že játra obsahují velké množství toxinů a také velké množství vitaminu A, který by měl být toxický.

Je sice pravda, že játra fungují jako detoxikační orgán, který neutralizuje toxiny, ale to neznamená, že je také ukládá. Játra jsou skladovacím orgánem spousty živin (vitamínů a minerálů), nikoliv toxinů. Toxiny se v těle ukládají do tkání a tuku.

Zásadní roli v tomto směru hraje také kvalita konzumovaných jater – je potřeba volit játra od zdravých zvířat z volného chovu/biochovu, které mají možnost se volně pást na pastvině. Určitě se tedy nebavíme o játrech z velkochovu.

Co se týče údajné toxicity vitamínu A, je potřeba zmínit, že tato zjištění se vyvodila z užívání syntetického vitamínu A, který s retinolem v přírodní formě v játrech nemá nic společného. Retinol obsažený v játrech nepředstavuje žádné nebezpečí, pokud se nejedná o extrémní množství v řádech milionů jednotek. Což je něco, co opravdu jen tak nesníte, i kdybyste chtěli. 🙂 Už jenom kvůli specifické chuti jater – člověk prostě ví, kdy má dost a jen tak se jich nepřejí.

U suplementace syntetickým vitamínem A je otrava poměrně snadná a začíná u mnohem menších dávek než u přírodní formy. Což mě zase přivádí k závěru, že vždy je lepší přijímat živiny z přirozené stravy.

Často máme dojem, že sami vymyslíme něco lepšího, než tady existuje už stovky, možná tisíce let. Přitom ty nejefektivnější prostředky máme přímo pod nosem – slunce, země, voda, pohyb, spánek, přirozená strava…