Dnešní mainstreamová výživová doporučení stále tvrdí, že konzumujeme nadbytek soli a že její příjem musíme snižovat. Důvodem má být naše údajně vysoká spotřeba soli, která prý vede ke kardiovaskulárním onemocněním.
Tlak na snížení soli se objevil někdy v 80. letech 20 století. V reakci na tvrzení, že „sůl je škodlivá a zvyšuje krevní tlak“ byla provedena studie „Intersalt“ na mužích a ženách z 32 zemí světa.
Mezi 52 skupinami se našla jedna populace domorodých indiánů Yanomami z deštného pralesa v Brazílii, která měla velmi nízký příjem soli v jídelníčku a taky velmi nízký tlak. U zbylých skupin se žádná souvislost mezi zvýšeným příjmem soli a vysokým krevním tlakem nenašla. I přes tento fakt se z této jedné odchylky, která se obvykle do studie vůbec nezahrnuje, vyvodil obecný závěr, který je považován za platný do dnes.
Otázkou tedy je, jaký byl opravdu záměr této studie? 🙂 Je náhoda, že na konferencích výživy lobovali za snížení soli v potravinách hlavně výrobci náhražky soli? (To už nechám na každém, ať posoudí sám:))
Pojďme se ale podívat, jak je to doopravdy:
V současné době dokonce přibývá čím dál více nových studií, které poukazují na to, že naopak nedostatek soli vede k většímu riziku kardiovaskulárních onemocnění. (např. studie výzkumného programu NHANES)
V každém případě bych ale studie brala spíše s rezervou a nepovažovala bych jejich závěry za směrodatné. Dneska si člověk může dohledat studie na cokoliv s naprosto protichůdnými výsledky. 🙂 Pokud už ale chceme brát nějakou studii v potaz, je určitě fajn si ověřit její relevanci – podmínky zkoumání, kdo ji financoval (!!) a taky jakým způsobem se interpretoval výsledek. (viz příklad se solí)
Pokud se na to podíváme z holistického pohledu, vědecká metodologie zkoumání má své limity. Věda totiž zkoumá všechny jevy izolovaně – tzn. oddělí něco od celku, pozoruje to a nehledě na vliv dalších faktorů vyvodí závěr. Takhle ale náš dokonalý organismus, ve kterém se odehrává nespočet procesů v jednu chvíli a všechny na sebe mají vliv, nefunguje. Naše tělo není stroj, abychom na něj mohli tento přístup aplikovat.
A tak možná i přes to, že dnes máme odborníky v podstatě na všechno (kardiologie, endokrinologie, alergologie atd.), civilizační onemocnění stále rostou a západní medicína je nedokáže účinně řešit.
V případě démonizace soli nám, myslím, úplně postačí selský rozum. Ne náhodou každá potravina chutná mnohem lépe se solí. Ani známá česká pohádka „Sůl nad zlato“ nezískala tento název jen tak.
Historicky sůl byla vždy považována za velmi cennou komoditu. Starověké kultury označovali sůl za dar bohů. Homér ji nazval božskou substancí. Římané dříve byli částečně placeni solí. Proto je naše slovo plat odvozeno od latinského slova pro sůl – salarium. Sůl se dříve běžně používala nejenom k dochucování jídel, ale hlavně ke konzervaci potravin předtím, než se začaly používat lednice. I proto byla spotřeba soli přirozeně mnohem vyšší než dnes.
Sůl je nezbytnou součástí všemožných biochemických procesů v těle. Pro správné fungování je potřeba její hladinu v krvi konstantně udržovat. Což znamená, že musí být součástí našeho jídelníčku na pravidelné bázi. Pokud máme soli nedostatek, tak doslova umíráme žízní – s čímž souvisí správná hydratace, o které se dočtete v eBooku Jak na správný pitný režim. Sůl totiž obsahuje minerální prvek sodík, který si neumíme vyrobit sami a je pro nás esenciální stejně jako voda.
Benefity soli: